/ Museum of The Slav Epic in Moravsky Krumlov
Projekt: Liberec 2011
Mucha daroval toto připomenutí důležitých okamžiků českého národa Praze, aby si je mohl úplně každý prožít jako v atmosférické učebnici.
Stavba se tváří jako parková úprava, nad terén ulice vystupuje nejvýše ve dvou 40cm vysokých stupních.
Historie místa
Každý, kdo strávil jen půlhodinu v Krumlově by mu takovou možnost záchrany nechtěl odepřít.
Rytířské město ( založené roku 1260) na konci druhé světové války čekalo na osvobození, když se se postup rudé armády zastavil v nedalekých Ivančicích. Mohl za to strach, že se městem ustupující německé tanky postaví na obranu, a tak 2 dny před koncem války bylo výstavní město letecky zbombardováno a na náměstí zůstaly stát jen 2 domy.
Řešení dispozice
Alfons Mucha rekapituluje témata pláten v posledním z nich, Apotheózou z dějin Slovanstva. Dějová linka vybíhá zdola z modré pravlasti, přes vladaře spojených slovanských uskupení do Čech, odpíchne se obloukem válek a sestupuje letem světem k posledním velkým zásahům lidského ducha až k ženě v popředí, která hledí na toto vnuknutí skrze slovanského boha.
Při skládání půdorysu bylo třeba najít modulové prvky částí galerie, ty dle řazení a seskupení obrazů vůči sobě posunout a dosáhnout tím vhodného stavebního plánu ku ploše okolní stávající zástavby s minimální plochou pro expozici, v co největším prostoru pro diváka.
Vhodným uskupením byly dva páry válců ve vzájemném prolnutí, kde jejich středy vytváří lichoběžník s ostrým úhlem 60ti stupňů, s vnitřním poloměrem 4 metry a 8mi metrovou „chodbou“.
Rozdílu výšek typů obrazů a tedy i stropů o 1,2 metru bylo překonáno na 120° výseče heliodické rampy.
Časové zařazení děje obrazů pak určuje průběh výšky stropu.
Koncept / Interpretace sdělení
..Chtěl jsem nalézti to, co v dnešní době může být podobou odkazu praotců... Nenašel jsem nic než symbol v protikladu.
Had inspiroval v dějinách religiozity více záhad a kultů než kterékoliv jiné zvíře. Svlékání hadí kůže evokovalo v mysli archaického člověka obnovu životní energie. (…) Had proto zaujímal v mytologiích a kultech všech přírodních a starověkých národů významné místo. Mýty spojované s hadem byly mnohostranné: vyjadřovaly nesmrtelnost (nekonečný život), smrt, znovuzrození, posvátné vědění [=moudrost, pozn. M.] i posmrtný život. (…) Ještě staří Římané věřili, že had patří k posvátným zvířatům, do nichž je vtělena božská moc.
Svědectví Mat. Poličanského 1613 : (…) Jiní opět prvního přikázání jsou přestupníci, že všeliké živé stvoření, jakož prvé povědíno jest, za ňáké své bůžky a pomocníky k štěstí svému mají, ač taková pověra někde mezi pohany byla, ale však mezi námi křesťany mnohým se takoví bludové a pověry nacházejí, a zvláště mezi Moskvany, Litvany, Prušáky, Rusáky, ba ano, i mezi námi v týto české zemi a nejvíce mezi obecním lidem: za pravé to mají a drží, když nejprve z jara hada
živého uhlídá, an po zemi leze, že ten rok stonati nebude a na zdraví a jiným štestí míti bude… A jiní, uhlídajíc ho na dvoře a zvláště, když jest veliký, jmenují ho šťastným, starým hospodářem.“
Hadí božstvo a ježibaba
Ve slovanské tradici je had velice důležitou bytostí a jeho znázorňování má několik významů. Had se ve slovanském duchovnu objevuje jako tzv. domovník (ve starém jazyce domovik), vtělení ochránce domácnosti. Naši předkové v indoevropské souvislosti vnímali hada jako znamení moudrosti. Odtud také pochází výraz hadač nebo hadačka ve smyslu čarodějců, čarodějnic, tedy slovanských mudrců. Jasnovidec mohl budoucnost předvídat, ale mnohem častěji budoucnost
hádal.
Příchod církevnictví, vycházející z cizí tradice, obraz hada a jeho význam zcela otočilo. Ztotožnilo hada, znamení „pohanské“ moudrosti, se zlem (Svatý Jiří zabíjí hada), podobně jako Peruna s „ďáblem“ a božstvo Veles s čertem. Zatímco dříve bylo nemyslitelné hada zabít, křížová výprava církevníků proti hadům v celé Evropě způsobila vyhynutí mnoha druhů.
Představitelku slovanské moudrosti bylo nutné pohanit, proto ji zahaluje množství pokleslých lidových překroucení. Žije v chaloupce na kuřích nohou, tedy v obydlí či zásobárně divokých loveckých a sběračských národů, obývajících bažinatá území Sibiře a Karélie. Dům má oplocený lidskými kostrami, létá v moždíři, pometlem stopy zametá a požírá malé děti a lidské duše (nejznámější pohádka O krásné Vasilise).
Mars Ultor
A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
Genesis 2, 9.
Had, jako převtělení Satanovo, našeptalo dvojici, že jablko není jedovaté a propůjčí jim boží oko. Když je bůh znova potkal, neprocházeli se nahatý po zahradě jako obvykle, ale schovávali si v křoví svá přirození. Z rajské zahrady nevědomosti byli vyhnáni do světa protikladů.
