Public Spa in Boskovice
Projekt: Liberec 2012
Otevřená travnatá plocha parčíku U Koupadel nechává prozradit, že hustá zástavba židovské čtvrti, do které z jihu přirazil klín kubických „housenek“, je místem klidného znepokojení a neustávající, tiché konfrontace, mementem velkých změn v myšlení společnosti.
Tyto změny v obrazu „chátrající, zastaralé“ změti budov probudily demolující vlnu,která právě v tomto místě ztratila sílu drát se dál. Je to velmi cenná hranice, prostor, jež bez další nápovědy odkazuje na důležitá období naší historie.
Jak by měla lokalita fungovat?
Městu Boskovice nabízím znovuobjevení kvalit malých lázní, u nás zapomenutému druhu fyzického a duševního osvěžení. Stavba nevelké plochy i výšky nenabízí ani plavecký bazén, ani prostory pro hry s vodními atrakcemi. Je to místo obnovy, odpočinku, seznámení v prostorách malého měřítka, místo, které si můžete zamilovat. Stavba má tendence stát se ikonou místa a přinejmenším lákadlem pro objektivy turistů. Město Boskovice je zejména pro zahraniční obdivovatele židovských památek jen krátkodobou zastávkou cesty regionem a možnost netradiční relaxace je důvodem pro strávenou noc i pro opětovné navštívení. Vybavenost se vzdává nabídky ubytování, restauračního zařízení i občerstvení k výhodě nabídky místních kapacit.
Jak by měla lokalita vypadat?
Z hlediska nevyužitého prostoru v jinak celistvém plánu území je pro město žádoucí dvou až třípodlažní budova reagující na stávající trasy pěších komunikací i eventuální možnost průjezdu po prašné cestě. Stavba by měla dotvářet uliční čáru v ulici Bílkova a uzavírat ulici U Koupadel jako prostor čisté ulice města.
Z pohledu urbanismu místa bylo prioritou navázání přilehlého bloku, jehož nitro bylo sanačním zásahem odhaleno. Byl zde zachován průchod a původní pohledová osa mezi zmíněnými ulicemi přes nyní obnovenou kamennou kašnu. Do vnitrobloku se stavba tváří členitě až nepřehledně jako žádoucí reakce a důsledek svého jinak přísného vnitřního systému uspořádání. Je to jediná strana, která propracovává a upřesňuje odpověď na okolní zástavbu nejen v hmotách, ale i měřítku. Z pohledu uličních čar tvar jen amébně kopíruje linie, snaží se o nenápadnost. Celá stavba vrcholí a je uzavřena čelní fasádou prohnuté stěny, jež si bere za úkol vypořádat se s prostorem malého parku, vzrostlého stromu a otevřeného výhledu do krajiny, jakožto tajemá skulptura nesoucí důležitá sdělení.
Jsou to ústa stavby, která se snaží o rekapitulaci celého poselství, jež mi bylo námětem i vodítkem.
Historie místa
V březnu 1942 byli z Boskovic a okolí odsunuti všichni Židé v počtu 418 osob, z nichž se po válce navrátilo pouhých 14. Domy v ghettu, ať již patřily soukromým osobám, či se nacházely ve správě podniku bytového hospodářství chátraly a řada z nich byla, i přes častý nesouhlas památkářů postupně do konce 80. let demolována. Z původních 138 domů se do dnešních dnů dochovalo pouze 73 domů. Otevřená travnatá plocha parčíku U Koupadel je místem, kde vlna asanace staré židovské čtvrti ztratila sílu drát se dál.
Intepretace sdělení
Mou snahou je vtisknout stavbě interpretaci židovského symbolu Teth v kontextu vývoje lokality. Základní kabalistické znaky, jakožto i jejich číselná symbolika, jsou známy lidem přicházejícím do kontaktu s židovskou kulturou a tedy je mou snahou otázku podobnosti významu znaku a samotného konceptu stavby, nejen v těchto lidech, vyvolat.
1) Znak Teth (jež je plně vysvětlen níže) je znakem zrodu a vzniku nové kvality. Je to počáteční esence, ze které vzejde život. V mých očích symbolizuje i prvohorní oceán, ze kterého se vynořila pevnina. Tento prvopočátek je zde ztvárněn jako celá bílá hmota stavby, která svým tvarem co nejvíce podléhá urbanistickému rozvržení lokality. Je bez oken, bez uchopitelného měřítka. Spádování střechy v mírném oblouku k její ose má poloviční výšku, co vzdálenost vyklonění čelní fasády. Ta umožňuje v tomto místě maximálně umocněný prožitek liminality. V samotné ose se také nachází prostor bazénu, který materiálově vychází z bílé hmoty samotné.
2) Druhým prvkem symboliky, který se zde významově i umístěním objevuje jako druhorozený, je kamenný kvádr. Je osově natočen jako pokračování ku přilehlému vnitrobloku a vyhlíží do prostoru mezi vzdálenými bytovými domy. Svou sedlovou střechou přiznává svůj archetypální vzor lidského obydlí. Na zadní straně vystupuje průřezem z bílé hmoty, která se jinak podmaňuje elipse Kašny smrti. Jeho vnitřní podélné členění i přísně geometrický tvar upozorňuje na lidský druh, jeho obydlí a konečně jeho dvojjakost. Jeho život po vyhnání z ráje. Podélně je v přízemí, kde se nacházejí sprchy a toalety, členěn na mužskou a ženskou polovinu. V této kamenné části jsou z důvodu úspory místa i investic umístěny všechny mokré a svou vahou těžké provozy, vyjma bíleho bazénu. Mohu tím docílit provedení zbylého obestavěného prostoru jakožto lehké dřevostavby.
3) Třetím prvkem je nejasný symbol výkladu, ale zřejmého působení. Je jím jakási vlna, která se vrací proti svahu terénu, neznámo odkud přes kamenný kvádr. Tento oblý prvek naznačuje nějaký způsob interakce oné prvotní esence místa na exaktní tvar, který ji usměrňuje do již v půdoryse pravidelné vlny, směřující zpátky do svého nitra. Tato vlna mi dala po technické stránce možnost rozčlenit jednolitou podobu střechy nízké stavby, zvýšení světlé výšky nad bílým bazénem z 3,5m na 5,5 m v jeho středové části (13m z 17ti metrů jeho délky ), snížení krovu kamenného kvádru v prostoru nad saunami a příležitost minimalizování velikosti vytápěných prostor. Její jižní strana je prosklená v tenkém pásu oken, z východu a západu zajišťují čočkovitá okna hlavní proslunění bílého bazénu. Vlna prostupuje mezi odolávajícími štíty, kde západní – prosklený - ukrývá odpočívárnu pro sauny Tepidárium. To je zařízeno ve stylu květinové zahrady a díky své potřebě sklonu sedlové střechy vlně odolalo. Druhý štít obsahuje ve „vyčnívající“ části kvádru vysoký dřevěný krov nad bazénem s vysokou teplotou. Přilehlý hluchý prostor v sedlové střeše skrývá vzduchotechniku.
4) Posledním symbolem je užití dřeva v interiéru. Pomáhá nám vůbec se pohybovat ve výškových rozdílech jednotlivých úrovní podlah. Také pokladna, šatny a relaxační kóje jsou neskrývaně dodatečně vestavěny do interiéru. Obsahuje provozy vyplývající z potřeb moderní doby.
Lázně jako rituál
Emilé Durkheim v roce 1965 nazval rituálem přímý odraz společnosti. Rituál má za cíl hlavně posílit společnost a upevnit v ní ideu kolektivity a solidarity. Blíže nám pojem přiblíží Victor Turner v práci o neobvyklé definici prostoru a času, liminalitě.
Definuje to, že společnost v době klidu existuje ve stadiu komunitas. Když však někteří její členové nebo celá společnost prochází rituálem, což je určitá společná akce spojující jedince dané společnosti (např. válka nebo také obřízka), vchází společnost do stadia liminality. Liminalita jedince spojuje, zoceluje a hlavně jim dává pocit společně prožitého zážitku. Dle intenzity zážitku lze indikovat sílu vlivu na společnost. Když se poté společnost vrátí do stadia komunitas, je zážitek liminality hluboko vryt do vědomí jedinců ve společnosti a je také prohloubena idea kolektivity a sounáležitosti (Turner, 1969).
Liminalita je přeložena jako prahovost. Prostor i čas ve stádiu na pomezí, který je neodpustitelnou procedurou nějakého procesu - cesty. Tento přechod je specifický v tom, že ho nemůžeme ovlivnit. Jsme šiřitelé nějaké vyšší moudrosti, kterou ještě nechápeme a podvolujeme se jí. Toto vedení v nás uvolňuje prostor pro rozjímání.
V práci Architektura Liminality ( Sara Spring Repenning 2003 University of Cincinnati) je vysvětleno, že tento předělový moment je podmínkou fungujících očistných lázní celého světa.
V starých římských lázních se po převlečení procvičíme v úvodních prostorách Palaestře, očistíme a naolejujeme se v Unictoriu, prohřejeme se v suché sauně Sudatoriu, projdeme horkou lázní Caldariu, pak teplou lázní Tepidariu, zaplaveme si v Natatiu, zchladíme se v lázni Frigidariu, projdeme masáží a odpočíváme v učebnách a čítárnách. Procházíme cyklem znovu a nebo se oblékáme.
V tradiční turecké lázni Hammam najdeme jen dvě prostory s různým využitím v závislosti na čase zde stráveném. Při příchodu se vás ujme osobní lazebník tellak, který celý proces řídí a časuje. V první místnosti plné páry se na žulovém kameni zpotíte a po 20ti minutách vás tellak odvede do vedlejší, chladné místnosti, kde vám obrousí kůži a vymydlí. Následuje návrat do parní místnosti a po nějakém čase v chladu další procedury očisty a masáží, střídající se s intervaly prohřívání.
Tradiční finská sauna je také podmíněna účastí jakéhosi průvodce. Člověk, jež si chce pozvat přátele do sauny, vstane brzy ráno a rozdělá v suterénu sauny oheň. Oheň celý den udržuje a prohřívá hromadu kamenů, kterou před příchodem návštěvy přelije vodou a saunu vyvětrá. Toto úsilí je odměňeno vděkem hostů a jejich schovívavostí před vůlí hostitele v průběhu zahřívacích a chladících procedur.
Japonské lázně onsen dávají důraz společným procedurám předcházejícím samotnému koupání. Návštěvník se převleče do koupacího úboru a v omývací části se důkladně očistí a tráví delší čas přípravy na koupání. Dnes jsou pro tento účel vybavené sprchy se sedátky a klekátky, kde si půjčíte šampony, kondicionery, holicí potřeby. Následují horké koupele střídané s schladnými.
Tělesné a duševní obrodě vždy předchází očekávání. Zásadním prvkem je pak působení na lidské smysly v cyklech otevírání a uzavírání sebe sama. Prostory určené pro osobní rozjímaní ve vjemově náročných podmínkách horka opustíte do chladných společných prostor a jen co z vás opadne tlak, sdílíte euforii a sympatie s dosud neznámými lidmi.
Nejen v České republice jsou tyto postupy interpretovány jako doplnění nabídky plaveckých stadionů, což je pro každého příjemné zpestření. Ale takováto zařízení pracují s úplně odlišnými měřítky prostor i kapacity návštěvníků. I malý dvaceti-pěti metrový bazén, skokanský můstek, tryskače vody, nezbytná divoká řeka a masážní trysky dosáhnou s potřebou vysoké společné prostory objemu, který pracuje s řádově vyšším počtem návštěvníků, nejen z důvodu údržby a vytápění.
