Návrh konceptu oživení světově jedinečné, paleobotanické lokality Ovčín u Rakovníka skrze aplikaci pro mobilní platformy a webové prohlížeče.
Autor : Miroslav Kukrál
Rok : 2015 -
Ilustrace : Jiří Svoboda
Cílem projektu je rekonstruovat karbonský prales atraktivní formou augumentované či rozšířené reality. Přiblíží nám podobu a vývoj tehdejšího lesa v rámci výstav pro veřejnost, jako aplikace živě generující les z období karbonu v hledáčku mobilního telefonu nebo jako mapa ve webovém prohlížeči.
Dosud jsou výsledky léta prezentovány kresbou a malbou Jiřího Svobody. Pro vizualizaci je ale velmi obtížné, pokud nové objevy v terénu přepíší dosavadní znalosti, tato umělecká díla se pak mohou potýkat s faktickými nepřesnostmi. Nástroj schopný zobrazovat celé biotopy, vztahy mezi jednotlivými rostlinami v průběhu času a v adaptaci na libovolný terén by pak mohl přitáhnout pozornost veřejnosti a podpořit výzkum světového významu, který místu po právu náleží.
Samostatnou kapitolou je zde zobrazení skutečného měřítka obřích rostlin zdejšího karbonu. Film Cesta do pravěku byla tak úspěšná jistě i pro dovednost zobrazit člověka v měřítku tamnímu prostředí.
Přikládám rozhovor s jedním z vedoucích pracovníků výzkumu Stanislavem Opluštilem v Českém rozhlase, který přibližuje význam lokality:
Zasypaný prales
Jednou z nejvýznamnějších paleontologických lokalit u nás je lokalita Ovčín u Radnic na Rokycansku. Pod zemí se tam skrývají velmi dobře dochované zbytky pralesa z období svrchního karbonu - před více než 300 miliony lety jej zasypal sopečný popel. Výzkumy českých paleontologů proslavily Ovčín po celém světě.
celý rozhovor na rozhlas.cz/planetarium/priroda/
Paleontologické naleziště Ovčín se nachází v okolí stejnojmenného bývalého povrchového lomu na černé uhlí, který je dnes zatopen vodou. Umělé jezero leží asi kilometr jižně od Radnic. O lokalitě jsme hovořili s paleobotanikem Stanislavem Opluštilem z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Čím je tato lokalita výjimečná jsme už částečně naznačili - její podobu zformovala pravěká vulkanická činnost. Co ještě bychom k tomu mohli říci?
Stanislav Opluštil: Výjimečnost této a dalších jí podobných lokalit je v tom, že zhruba 310 milionů let stará karbonská vegetace je zde pohřbena v místě svého růstu; byla zasypána sopečným popelem a rostliny se nacházejí v místech, kde původně skutečně vyrůstaly. V sedimentárních horninách, které bývají častou součástí uhelných pánví a obsahují rostlinné zkameněliny, něco takového vůbec není běžné - tam se jedná o zbytky rostlin, které byly přeplaveny, na větší či menší vzdálenost, čímž byly ztraceny informace o struktuře rostlinného společenstva.
Jaké nejzásadnější objevy tedy přinesly výzkumy u Ovčína?
Stanislav Opluštil: Výzkumy u Ovčína přinesly informace o složení tropického mokřadního pralesa z období svrchního karbonu, řádově před 300 - 310 miliony lety, které výrazně doplňují naše předcházející znalosti o této vegetaci, a to především z hlediska její struktury. Byly popsány druhy, které žily mezi sebou v určitých vztazích, bylo identifikováno bylinné, křovinné a stromovité patro i některé prvky, které čněly ještě vysoko nad zápoj toho pralesa. Bylo také možné zjistit způsob života některých rostlin, například zda jsou to liány a nebo zda to byly nějaké drobné rostliny v podrostu a tak dále. Způsob života, struktura, složení toho porostu a hustota vzdálenosti mezi rostlinami. To jsou informace, které se běžně nenacházejí, takže v tom je právě unikátní ten záznam z lokality Ovčín.
Výzkumy na lokalitě probíhají poměrně intenzivně řadu sezón. Organizuje je Západočeské muzeum v Plzni ve spolupráci s Akademií věd České republiky, Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy, Českou geologickou službou a Národním muzeem v Praze. Také letošní léto přineslo řadu zajímavých nálezů. I denním tiskem například proběhla informace o objevu fosilie karbonského pavouka právě na lokalitě Ovčín.
Stanislav Opluštil: To je pravda, pavouk je asi nejznámější, protože se jich tolik nenachází... Čínský kolega, který se výkopů účastnil, našel asi dva centimetry velkého karbonského pavouka, který byl součástí tehdejšího života v tropickém pralese, tuším hned první nebo druhý den výzkumů. Z předcházejícího výkopu z roku 2006 máme další unikátní nález, a tím je karbonská vážka. Rozpětí tohoto jedince bylo kolem 50 - 55 centimetrů, takže podle našich současných znalostí je to, tuším, druhá největší známá vážka na světě. Největší je takzvaná Meganeura z Francie, která měla rozpětí kolem 75 centimetrů, takže nám do toho primátu v podstatě ještě asi nějakých 20 centimetrů chybělo. Možná příště.
Těch objevů z živočišné říše není z té lokality Ovčín právě mnoho...
Stanislav Opluštil: Na těch šesti výkopech, které jsme tam od roku 2002 dosud prováděli, jsme našli pouze dva zřetelnější zbytky - je to právě ta zmíněná vážka a pavouk. Jinak se našly jen drobné úlomky, fragmenty, které je těžké určit. Ty se příliš nezveřejňovaly.
Další věc, o které se psalo, jsou epifytní rostliny s tím, že jejich objev přináší úplně nový pohled na podobu toho karbonského pralesa.
Stanislav Opluštil: Najít důkaz, že nějaká rostlina byla epifytem rostoucím na jiných rostlinách, často třeba v korunách stromů, podobně jako dnešní jmelí a řada dalších rostlin, v období před 300 miliony lety není vůbec jednoduché. Naše výsledky ukazují na to, že některé rostliny skutečně těmito epifyty být mohly. Důkazy spočívají především v tom, že byly například nalezeny v asociaci, tedy společně, s větvemi stromovitých plavuní a nebo v horních částech kmenů těchto plavuní ve svrchní části sopečného popela. Prakticky nikdy se nevyskytly zbytky těchto potenciálně epifytních rostlin ve spodní části, na bázi tufu, kde bychom mohli očekávat jejich výskyt, pokud by to byly rostliny, které rostou pouze v podrostu. Rádi bychom pochopitelně našli nějaký přímý důkaz, ale ani tato výjimečná lokalita zatím nic takového nepřinesla. Nicméně právě způsob výskytu některých druhů nasvědčuje tomu, že s největší pravděpodobností vedly epifytický způsob života.
Ještě jste se zmiňoval o té hustotě karbonského pralesa. Jaké byly představy dříve a co je v té věci možné říci dnes?
Stanislav Opluštil: Na starších rekonstrukcích bývají zachyceny lesní porosty nebo vegetace s různou hustotou. V tomto směru přinášíme podobné výsledky, jen jsou doloženy konkrétními daty právě z našich výzkumů. Setkali jsme se s tím, že v některých místech byl les poměrně dosti hustý - kmeny především stromovitých plavuní, ale i dalších rostlin, nebo přesněji to, co z nich zbylo, se nacházejí ve vzdálenosti kolem dvou metrů od sebe, často i menší. Ovšem na některých místech, na ploše třeba 30 - 50 čtverečních metrů, nestál v té době, kdy prales zasypala sopka, ani jediný strom. Byl tam takový menší palouček, na kterém rostly pouze bylinné typy rostlin, drobné přesličky, kapradiny a nějaké kapraďosemenné rostliny.
Letošních výzkumů u Ovčína se zúčastnili také vědci z Čínské akademie věd a přijet měli původně i němečtí vědci, kteří se ale nakonec na lokalitě neobjevili.
Uzavírá své povídání paleobotanik Stanislav Opluštil z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
